HANEBNÁ ZRADA SOUDRUHA MUSSOLINIHO

I když občas zlobil a jeho otec mu dal výprask, byl Benito doma šťastný a své rodiče i bratra miloval. Alessandro ho vychovával tak, aby ostře vnímal společenské rozdíly a nenáviděl bohaté lidi, vykořisťující chudý proletariát, a také kněží, kteří proletářům lžou, aby jim vnutili spokojenost s jejich nešťastným osudem. Učil ho stavět se na odpor úřadům a bouřit se. Na Hod Boží vánoční roku 1892, když mu bylo devět let, ho maminka vzala k prvnímu přijímání. I když pak chodil na mše, aby jí vyhověl, zaujal k náboženství stejný postoj, jako jeho otec. (9)

V roce 1892 rodiče zapsali Benita do internátní školy k salesiánským kněžím ve Faenze. Rosa zřejmě musela svého manžela přemluvit, protože on sám by jistě nikdy nedovolil, aby kluk navštěvoval církevní školu. Ale ani Benito z toho nebyl příliš nadšený. Vládla tam přísná disciplína - v létě vstávali v pět, v zimě v šest hodin, při jídle nesměli mluvit a každý den chodili povinně na mši. Benito se návštěvám mše vyhýbal, někdy na ni odmítl jít a byl za to potrestán. Brzy nabyl přesvědčení, že si na něj učitelé zasedli a pronásledují ho, protože jeho otec je socialista. Nebylo divu, že se syn Alessandra Mussoliniho, vychovávaný od malička v duchu italského socialismu, bouřil proti kněžím a myslel si, že ho pronásledují. Kněží přece nedělali nic jiného, než že neustále pronásledovali každého socialistu!

V témže roce 1892 byla založena Italská socialistická strana PSI, jejímž členem se Benito o několik let později stane. Stejně jako v případě dalších socialistických a komunistických stran ve všech ostatních zemích světa, také v té italské byste mezi jejími zakladateli marně hledali nějaké zubožené upracované dělníky, protože žádný vrcholný vůdce socialistů ve skutečnosti nikdy fyzicky nepracoval. Nejvýznamnějším zakladatelem PSI byl Andrea Costa, který se původně jmenoval Anrea Tozzi. Příjmení Costa přijal po údajném dědečkovi z otcovy strany. Jeho otec byl sluhou v rodině Orso Orsiniho, strýce Felice Orsiniho, revolucionáře a vůdce karbonářů, který se proslavil zpackaným atentátem na francouzského císaře Napolena III. a jeho manželku, při němž bylo osm nevinných lidí zabito a sto čtyřicet dva zraněno. Císař i císařovna přežili bez škrábnutí a v pořádku dorazili na divadelní představení, kam měli namířeno. Costův otec v roce 1861 opustil zaměstnání a o deset let později si otevřel obchod s obilím a obchod s lahůdkami. (39) Costa byl 25. září 1883 zasvěcen do zednářské lóže „Rienzi“ v Římě a postupně se stal zednářem 32. stupně zasvěcení a zastupujícím velmistrem Grande Oriente d'Italia. (41) Další, kdo spoluzakládal Italskou socialistickou stranu, byla Costova milenka a matka jeho dcery Andreiny, Anna Kulišovová. Původně se jmenovala Anna Mojsejevna Rozenštejnová, ale v Itálii se podepisovala jako Anna Kuliscioff. Pocházela z rodiny bohatého židovského kupce ze Simferopolu na Krymu. (40)

Situace kolem malého Benita se vyhrotila 24. června 1894, měsíc před jeho jedenáctými narozeninami. Pustil se ve škole do rvačky se starším chlapcem a bodl ho nožem do ruky. Jeden kněz mu řekl, že má svědomí černé jako uhel. Za trest byl celé hodiny zamčen sám v místnosti bez oken, zřejmě aby dostal příležitost se nad svým jednáním v klidu zamyslet, a noc měl strávit na dvoře, ve společnosti hlídacích psů. Velmi se jich bál a když se mu nakonec podařilo vyšplhat se oknem do budovy školy a dostat se do své ložnice, byl vyčerpaný a měl horečku. Kněžími byl hodnocen jako "neústupný, impulzivní, vzpurný mladý muž, ale velmi inteligentní". Zpráva, kterou jeho rodičům zaslal ředitel školy, končila zjištěním, že "(...) jeho povaha se nehodí do vzdělávacího systému salesiánské koleje“. (2) Ze školy ho vyloučili. Maminka ho odvezla do Ravenny k rodině chlapce, kterého bodl, a donutila ho, aby se jemu i jeho rodičům omluvil.

Otec mu pak zařídil přijetí do soukromé školy ve Forlimpopoli, která patřila básníkovi, spisovateli, literárnímu kritikovi a učiteli Alessandro Giuseppe Carduccimu, jenž byl zároveň zednářem, zuřivým nepřítelem Církve a autorem básně "Inno a Satana" (Chvalozpěv na satana). Jedním z učitelů malého Benita byl Valfredo Carducci, bratr majitele školy. Benito tam dokončil pátou třídu a pak ve stejném ústavu navštěvoval střední školu, nejprve jako interní student, poté jako externí student, až do svých osmnácti let. Ale ani zde nebyl vzorným žákem. Docházelo u něj k častým projevům nekázně, za něž byl opakovaně trestán.

14. ledna 1898, když mu bylo čtrnáct let, mu chlapec, sedící vedle něj v lavici, udělal kaňku na papír, na který  právě psal početní úlohu. Benito vytáhl kapesní nůž a začal kaňku vyškrabávat, ale vtom ho soused uhodil do hlavy. Mladý Mussolini mu vrazil nůž do zadku. (9) Za tento delikt byl ze školy dočasně vyloučen, ale pak bylo rozhodnuto, že může ve studiu pokračovat.

Ve škole o něm spolužáci stejného věku říkali, že "on se nehádá, on rovnou bije". Ale byl, jak dosvědčil i učitel Valfredo Carducci, také inteligentní a velmi nápaditý. Možná až příliš. Když měli žáci vypracovat slohovou práci na téma "Čas jsou peníze", napsal na papír jediný řádek: "Čas jsou peníze, proto jdu raději domů studovat geometrii, protože zkoušky už jsou blízko. Nemyslíte, pane profesore, že to je nejlogičtější?". Vypadalo to jako výsměch učiteli, který téma práce zadal. Profesorská rada chlapce postavila na deset dní mimo vyučování a poslala jeho otci dopis s varováním, že je podmínečně vyloučen.

Benito ale nestudoval jen geometrii. Doma četl i knihy svého otce, který se staral víc o socialismus než o vydělávání peněz. Všechny byly o marxismu a o dalších tehdejších nejrozmanitějších socialismech, a všechny byly plné antiklerikálního a antimilitaristického aktivismu. (2) Od šestnácti let projevoval zájem o sex, pozoroval hezké dívky a navštěvoval místní nevěstince.

V roce 1889 byla na setkání v Paříži založena nová socialistická internacionála, která nahradila tu první, zaniklou po roztržce Marxe s Bakuninem. Tato II. internacionála vyhlásila 1. máj za svátek pracujících, jenž má být každoročně slaven celodenní generální stávkou. Na 1. máje 1898 vypukly v jižní Itálii masové nepokoje, vyvolané socialisty, které se rozšířily do Florencie a do Milána. V Miláně úřady povolalaly armádu k obnovení pořádku. Vojáci zastřelili pět demonstrantů. Socialisté byli rozhořčeni a čtrnáctiletý Benito Mussolini se hněval stejně vášnivě, jako ostatní.