VYPADÁ TO, ŽE "VLASTENCI" ZASE LHALI
Před dvěma měsíci v českém mainstreamovém, ale především tzv. "alternativním" tisku porůznu začala propukat další "hrůzostrašná" kauza – na houfnice Zuzana, dodané slovenskými a českými zbrojaři na Ukrajinu, namalovali ukrajinští "nacisti" trámové kříže. Prý je to jasná nacistická symbolika a další důkaz toho, že všichni Ukrošové jsou nenapravitelní nacisti! Do ukrajinských "nacistů" se okamžitě opřel komunistický udavač Koller. To je úplně v pořádku. Kdyby si na tak flagrantním případu ukrajinského náckovství nepřihřál svoji bolševickou polívčičku, mohli bychom se bát, že utrpěl mozkovou smrt, nebo ho dostal ten nacista Alzheimer. A hned se přidali další tzv. "vlastenci", ve skutečnosti kryptokomunistické vši, pohodlně zahnízděné ve vlasteneckém kožichu.
Ozval se mainstreamový generál Andor Šándor, ctižádostivý synek z rodiny příslušníka VB, který vystudoval všechny možné komunistické vojenské školy. Jenže výchovu nepřepereš. Co ti v mládí natlučou do palice, to z ní ve stáří vypadne. Z melouna napovrchu zeleného a uvnitř rudého samozřejmě nemůže vypadnout nic, co by nepadalo ze všech ostatních zelenorudých melounů. A tak splácal dohromady trámové kříže s hákovými, všechno to označil za nacismus, odkaz na ukrajinskou historii odbyl jako trapnou výmluvu a pak, aby zachoval zdání umírněného liberála, řekl, že nacisti jsou přece i u nás... Tomu se tedy říká sofistika...
V tomto pelotonu soudců z lidu a samozvaných lovců ukronacistů, ženoucích se za snadnou popularitou, nesměl chybět ani Petr Hájek, jinak synáček z rodiny prominentního komunistického novináře, sám dědičný prominentní komunistický novinář. Po "revoluci" hbitě překopnul mantl a pro změnu se dal do služeb nového režimu. Spoluzaložil mainstreamový týdeník Reflex a následující tři roky byl jeho šéfredaktorem. Od začátku do něj zdatně přispíval mimo jiné i profláknutý feťák a propagátor všemožných drogových závislostí Jiří X. Doležal. Otázkou je, jak tam mohl Hájek, takový seriózní pán a poradce prezidenta Klause, toho nemytého feťáka, který smrdí i z fotky, vůbec strpět..?
Jisté vodítko k zodpovězení tak zapeklité otázky mohou poskytnout obrovské uši a výrazné spodní pysky obou jinak tolik odlišných pánů novinářů... Hájek pak prý naštěstí prohlédl skrz mlhu hmotařské ideologie, v níž byl vychován, a konvertoval ke katolictví. Svoji oddanost Kristu teď dává najevo tím, že obhajuje komunistu a důstojníka zločinecké KGB Putina.
Trochu překvapivé je, že článek o trámových křížích ukronacistů do Hájkova Protiproudu napsal bloger Větvička, kterého jsem doposud považoval za vtipného a chytrého ogara z Ostravy... Možná je všechno taky ještě trošku jinak... No nic, nebudu to raději rozebírat, abych se nedotknul jiných Ostraváků - těch, kteří jsou přemýšliví, nepodléhají prvním dojmům a nedělají si okamžité definitivní závěry podle záběrů z televize.
Pravda je taková, že Ukrajinci ty trámové kříže na Zuzany skutečně namalovali. Ale celá pravda, kterou vám už tihle melouni, vyšlí z komunistických škol pro zelené mozky, rozvědčíky a marxleninské novináře, z úplně jasného důvodu neřeknou, je, že Ukrajinci používali trámový kříž už za první Ukrajinské národní republiky, v letech 1919 až 1920. Tedy nejméně tři roky předtím, než se Hitler pokusil o svůj neúspěšný "pivní puč", dávno předtím než vznikl Wehrmacht a o trámových křížích na nacistických tancích nikdo ani nesnil. V té době vedli Ukrajinci heroický boj za svoji národní samostatnost, proti vznikajícímu bolševickému superstátu, v němž nebyla žádná možnost svobodně praktikovat ani v Rusku většinovou pravoslavnou víru, natož pak být středoukrajinským řeckokatolíkem, nebo – nedej Lenin – haličským římskokatolíkem!
Pokud se chceš dozvědět, jakému zlu se Ukrajinci tehdy v roce 1919 postavili, pořiď si knihu Hanebná zrada soudruha Mussoliniho. Dozvíš se tam nejen to, ale ještě mnohem víc. Ale varuji Tě! Nebude Ti z toho dobře. Střetnutí se zlem poznamená každého.
Ukrajinci tehdy pojali svůj tradiční kozácký symbol kříže jako protiklad sovětské rudé hvězdě a předpokládám, že to takhle chápou dodnes. Zatímco Rusové se ani po třiceti letech od "zániku" SSSR nedokázali rozloučit se svými všudypřítomnými sochami Lenina, vévodícími každému náměstí v říši, se srpy a kladivy trčícími skoro na každém nádraží a při vjezdu do každého městečka, ani s rudými hvězdami, které soudruh Putin v r. 2014 znovu vrátil na ruskou vojenskou techniku, Ukrajinci tyto krvavé symboly smrti a otroctví ze své vlasti důsledně vymýtili. A vrátili se ke kříži.
Trámové kříže, které naše kryptosoudruhy tak moc pohoršily, zavedl už v roce 1919 jako vojenský symbol kozácký ataman Simon Vasilovič Petljura, jeden z vůdců ukrajinského boje za samostatnost a po krátkou dobu i předseda Direktoria Ukrajinské lidové republiky. 19. října 1920 je ustanovil také jako vojenské vyznamenání, nazvané Železný kříž. Ten se během První zimní kampaně uděloval za statečnost v boji nebo za službu vlasti. Řád byl ražen ve Varšavě v Polsku.
Armáda Ukrajinské národní republiky se skládala z různých dobrovolnických jednotek a nikdy nebyla pravidelnou, dobře strukturovanou organizací, jako Ukrajinská haličská armáda (Ukrajinska Haličska Armija – UHA). Na podzim roku 1919 se armáda Ukrajinské národní republiky ocitla poblíž volyňské Chortoryje v obklíčení polskými vojsky, ruskými bolševiky a ruskou bílou armádou Antona Děnikina. Bez jakékoli možnosti udržení frontové linie byla nucena uchýlit se k partyzánskému způsobu boje.
Od 6. prosince 1919 do 6. května 1920 provedla v oblasti Kirovohradu armáda UNR pod velením generála Michajla Omelianoviče-Pavlenka proti bolševické 14. armádě operaci, známou jako První zimní tažení. Tohoto tažení se zúčastnila Záporožská divize, Volyňská divize, Kyjevská divize a některé oddíly síčských střelců. V květnu 1920 tažení skončilo. Válka za nezávislost ale pokračovala až do 20. listopadu 1920, kdy armáda UNR, ustupující před Rudou armádou, překročila řeku Zbruch a unikla do Polska.
To však není všechno! Trámovými kříži pokřik našich melounů ještě zdaleka nekončí. Na vlajce jednotky Azov je přece jasně patrný "vlčí hák"!
Budeš se možná divit, ale další "nacistický symbol", tzv. "vlčí hák", který používá jednotka Azov, je pro změnu hned dvakrát k nalezení nad vchodovými dveřmi dřevěného historického ukrajinského kostelíka v Blansku, postaveného v roce 1641, který byl za 1. RČS ve dvacátých letech rozebrán na Podkarpatské Rusi, převezen na Moravu a znovu složen. Patří ke kulturním klenotům Blanska a celé naší krásné Moravy. Vlčí háky nad vstupními dveřmi jsou symbolem důvěry věřících v ochranu a bezpečí. Jen úplný vypatlanec je může považovat za nějaký nacistický symbol.
Můžeme jen doufat, že si dvouocasého lva někdy v budoucnu nevybere jako oblíbený symbol nějaký nový Hitler, nebo že si naši kostkovanou moravskou orlici nedá na vlajku nějaký budoucí antisemita. To by se pak naši vnukové mohli divit! Asi by zelenorudým melounům těžko vysvětlovali, že tyto hrdé heraldické symboly vlastníme už tisíc let, že na nich nic špatného není a nikdy nebylo. Melouni se totiž vždy za každou cenu derou k moci, do popředí veřejného života, ale nějaká pravda je přitom vůbec nezajímá. Stoupají po zádech druhých, přičemž všechny kolem kritizují a obviňují, jenom aby tím odvrátili pozornost od svého vlastního pochybného rodinného původu, svých zkorumpovaných kariérních postupů a své vlastní morální nedostečnosti.
Takže proč vám tohle všechno, o trámových křížích a vlčích hácích, naši melouni neřekli? To je přece jasné: Oni vždy potřebují mít nepřítele, nejlépe takového, který někde jinde bojuje o holé přežití, nemůže se tudíž jejich lžím a nactiutrhání bránit, a navíc místo srpu a kladiva používá symbol kříže. Jsou to přece všechno synáčkové z komunistických rodin. Nenávist ke kříži mají v genech.
Někteří z nich na oko konvertovali ke křesťanství, jiní se své komunistické víry nikdy nezřekli, další ji schovávají za liberální kecy o tom, že nacisté jsou prý všude. Ale všichni jako jeden muž opakují to stejné pořád dokola: rudá hvězda je fajn, ta vůbec nevadí... Ale kříž – hrůza!!! Ten je moc fujtajbl! Jejich ústa mluví jen to, čím jejich srdce přetéká. (Lk 6,45).
Přitom je úplně jedno, jestli svoje výroky a komentáře publikují v maistreamu, nebo na "alternativě". Dnes už autoři v mainstreamu i na alternativě lžou všichni jeden přes druhého tak snadno, jako dýchají. Už je nemožné určit, kdo lže víc. Pravda nikoho z nich ve skutečnosti nezajímá. Současný svět je utkán z pavučiny lží. Už není v lidských silách ji rozmotat...
Ale ve lži se trvale žít nedá. Bude to bolet.