realita bodnutí nožem
Před několika dny jsem se náhodně dostal do debaty s jedním mladým mužem. Mluvili jsme o různých věcech, až přišla debata na peníze, práci atd. V souvislosti s tím mi ten známý vyprávěl, jak pracoval u hlídací služby, nevím už přesně u jaké a kde, a v rámci své pracovní náplně honil nějakého zloděje, který se mu snažil utéct snad přes parkoviště nebo ulici. Vyprávěl mi, že toho chmatáka dohonil a strhl na zem, ale když ho chtěl definitivně zpacifikovat, povalený zlodějíček se nadzvedl, vytáhl nůž a bodl ho dvakrát do stehna a jednou do břicha. Povídám mu, že měl štěstí, když nůž zůstal v ráně. "No to jo," odpověděl, "doktoři říkali, že kdyby ho vytáhl, tak jsem to asi nepřežil."
Zvědavost mi nedala, proto jsem se vyptával dál: "A jaký jsi měl z toho pocit? Bolelo to?"
"No, zprvu jsem nic necítil, jen takové štípnutí, ale v momentě jsem měl tu nohu úplně mrtvou. Pak jsem se podíval, jak mi trčí kudla z břicha, uviděl jsem trochu krve okolo, ucítil bolest a v tu chvíli jsem se sesypal..."
"Takže to bolelo?"
"Až jsem se probral, tak jsem ucítil hroznou bolest, nic takového jsem nikdy předtím nezažil..."
"Museli ti doktoři sešívat střeva?"
"No jo. Byl jsem s tím marod půl roku."
"Takže sis ten nůž pak nechal na památku?" zeptal jsem se, abych hovor trochu odlehčil.
"Ukázali mi ho, ale nevím, kam se poděl... Ale byl pěknej, čepel asi deset centimetrů... Býval bych si ho nechal."
V tomto příběhu máme svědectví z první ruky o tom, jaké to je, když vás někdo bodne nožem. Je naprosto přirozené, že se nejedná o jedno samostatné bodnutí, ale o trojnásobné, protože podvědomí zcela automaticky velí v útoku bodat nožem opakovaně. Proto, jak jsem psal v předchozích článcích i ve své knize Nůž – nejlepší přítel v boji o život, je nutné protivníkovi zastavit a zachytit ozbrojenou ruku tak, abychom ji měli pod kontrolou a omezili, nebo raději zcela znemožnili veškerý jeho další pohyb nožem proti našemu tělu. Pokud jeho ozbrojenou ruku nemáme pod kontrolou, je jakýkoliv náš pokus o odvetu velice riskantní záležitostí.
Avšak, jaké zásadní poučení nám z tohoto příběhu vyplývá? Nevím, jak to vidíte vy, ale já jsem se pouze utvrdil v tom, co jsem říkal od začátku a říkám to už asi patnáct let: Body jsou v boji nožem efektivnější, než řezy.
Nevylkádejte si to špatně, já netvrdím, že řezy by se měly vyloučit, přestat používat nebo že by snad byly zcela neefektivní. Ale přečtěte si ten příběh na začátku článku znova a zvažte, co takový bodný útok s protivníkem udělá? V první řadě způsobí traumatický šok. Protivník sice zprvu necítí bolest, ale jeho tělem probíhají silné alarmující podněty, které způsobí ochromení a následné psychické zhroucení.
Může se stát, že narazíte na psychicky silně odolného jedince, ale když mu dáte trochu času, aby si svoje zranění uvědomil a podíval se na něj, není možné, aby se nezhroutil nebo aby alespoň přestal mít chuť bojovat. Když mu dáte šanci na ústup, jsem přesvědčen, že jí rád využije.
Body, narozdíl od řezů a zvláště pak od seků, pronikají hluboko do těla a zasahují životně důležité orgány, jako jsou plíce, srdce, střeva, slinivka, játra, žaludek, ledviny, hrtan nebo případně mozek. Naproti tomu řezy sice způsobují rozsáhlá, ale v porovnání s body pouze povrchová zranění. Zvláště proti hrudnímu koši nejsou příliš účinné. Jejich využití spočívá především ve schopnosti přetnout tepny, žíly, šlachy a svaly a tím způsobit silné krvácení nebo ztrátu hybnosti končetiny. V případě krvácení přichází také šok, ale až po ztrátě velkého množství krve.
Při bodu na špici nože, ve správně provedeném výpadu, spočívá neuvěřitelná váha. Já nejsem v matematice příliš kovaný, ale pokud se vám do toho chce, spočítejte si, kolik kilogramů na milimetr čtvereční bude tlačit na špici nože, pokud vážíte 100 kg, pohybujete se celým tělem proti soupeři rychlostí 5 m/s (to je reálná rychlost při výpadu) a plocha hrotu nože je... Kolik asi? No, řekněme setina milimetru... Já jsem to nikdy nepočítal, ale je mi naprosto jasné, že při správně provedeném výpadu bod nožem pronikne jakýmkoliv oděvem včetně kožené bundy, vatovaného kabátu nebo neprůstřelné vesty. To se ovšem o řezu říci nedá.
Proto v systému, který vyučuji, preferujeme body v případě že se útočí na trup a hlavu (včetně krku) a řezy v případě, že se útočí na končetiny, především ruce.
Dalším důvodem, proč se držet tohoto schématu, je rozdíl v rychlosti techniky bodu a techniky řezu.
Při bodu vystřelíte ruku proti soupeři a ihned ji stahujete. Čas, kdy soupeř může zasáhnout vaši paži svou protiakcí, například řezem na zápěstí, je díky tomu minimální.
Naproti tomu provádíte-li řez, paže se pohybuje po obloukové dráze, kdy na vrcholu tohoto oblouku nůž zasáhne soupeřovo tělo, a pokračuje po oblouku až do stažení. Doba, po kterou je vaše paže takto vystavena soupeřovu noži, je mnohem delší, tudíž podstupujete mnohem větší riziko zranění.
YouTube je plný propagačních videí, kde bojovníci nožem hbitě máchají proti staticky stojícímu figurantovi, případně se spolucvičencem hrají podivnou hru na vzájemné vykrývání řezů vedených ze vzdálenosti jednoho kroku. Ale realita taková není. Bojujete-li nožem, buďte v neustálém pohybu! Statický cíl je mrtvý cíl. Pokud se zastavíte, budete zasažen! Neustále měňte vzdálenost od soupeře a ani na okamžik se nezastavujte.
Teď vám řeknu něco, co vám zřejmě nikde jinde neřeknou: První, co je nutné se v boji nožem naučit, je vykrývat a uhýbat bodům nožem vedeným ze střední vzdálenosti. Prvotní instinkt útočníka totiž není nožem řezat, ale bodat. Proto, budete-li napaden nožem, půjde zcela zřejmě o bodnutí. Přijmeme-li tuto skutečnost, pak nacvičování složitých drilů při vykrývání soupeřova řezu ze vzdálenosti jednoho kroku vyznívá poněkud jako nadbytečné.
Pokud píšu vykrývat a uhýbat, myslím tím obojí zaráz, nikoliv jedno nebo druhé. Při rychlosti a razanci, jakou se nůž při dobře provedeném bodnutí pohybuje proti vašemu tělu, totiž nemůžete spoléhat jen na vykrytí nebo jen na úhyb. Musíte provádět obojí zaráz! Musíte soupeřovu útočící ruku zadržet nebo odvést stranou a přitom uhnout tělem z dráhy nože! Pokud toto nezvládnete, existuje solidní pravděpodobnost, že budete alespoň lehce zraněn.
To je ale zároveň ten důvod, proč v reálném boji používat raději body než řezy – prudkost, průraznost, rychlost, překvapivost. Takže až vám bude někdo ukazovat efektní divadelní představení, jehož hlavní dějství bude o stovce řezů provedených proti trupu staticky stojícího figuranta, mějte na paměti, že to je opravdu jen divadlo, které s realitou nemá skoro nic společného, že účastníci jsou víc herci než co jiného a že celé to představení bylo precizně secvičeno a zinscenováno.
V reálné situaci bych ale na přežití těchto herců nevsadil ani ocumlanou karamelku.
R. P.