POSLEDNÍ SOUBOJ TITÁNŮ

13.07.2026 10:57

V knize BOX HOLÝMI PĚSTMI, kterou nejdete ZDE, je zmíněn i poslední zápas o titul mistra světa, vybojovaný holými pěstmi. Byl to tak brutální, krvavý a vysilující boj, že John L. Sullivan, který v něm zvítězil, nedlouho poté prohlásil, že už nikdy nebude boxovat bez rukavic – a pokud historické záznamy něco nevynechaly, už to skutečně nikdy neudělal. Ale ke své vlastní škodě se tím připravil o možnost využití svých největších předností. Do té doby neporažený Sullivan, který ve stovkách zápasů s přehledem válcoval všechny soupeře svojí nadlidskou vytrvalostí, brutální silou a drtivými údery pěstí tvrdých jako dlažební kostky, už o tři roky později ztratil titul v zápase s rukavicemi podle moderních pravidel Marquess of Queensberry Rules, když přijal výzvu od hbitého a technického Jamese J. Corbetta.

Sullivan musel kvůli svému rozhodnutí, že už nikdy nebude boxovat bez rukavic, zcela změnit styl boje. Rozdíly totiž byly obrovské. V éře boxu bez rukavic, který některými prvky připomínal dnešní MMA, byl Sullivan dominantním rváčem. Stará pravidla dovolovala soupeře hodit nebo strhnout k zemi a on protivníky často vyčerpával právě tím, že je neustále házel. Málokdy bil soupeře pěstí do hlavy, protože hrozilo poškození ruky. Místo toho je drtil údery do žeber, ledvin a krku. Proslavil se zejména svým specifickým úderem přes záda do plic.

Podle starých pravidel netrvalo jedno kolo tři minuty jako dnes, ale končilo pádem jednoho z mužů k zemi. Sullivan toho využíval k nepřetržitému neústupnému tlaku bez odpočinku, který lámal soupeřovu psychiku i tělesnou odolnost. Když ale prohlásil, že už bude boxovat výhradně v rukavicích, vstoupil do zcela jiného světa. Box v rukavicích se stal atletickou disciplínou, v níž vítězí rychlost a krátkodobý intenzivní výkon. Zde Sullivanův styl nemohl obstát. 

V moderním boxu už Sullivan nemohl dominovat silou, protože nesměl soupeře chytit za krk a hodit ho na zem. Začal inkasovat mnohem víc úderů do hlavy, protože rukavice chránily pěsti před poškozením. To vyžadovalo zcela jiný pohyb na nohách, způsob obrany i biomechaniku úderu. Nová pravidla zavedla tříminutová kola, což vyžadovalo neustálý pohyb na nohou, rychlé odskoky a tanec kolem soupeře. Na to nebyl trénovaný. Byl zvyklý drtit soupeře brutální silou a strašnými údery holých pěstí. Proti rychlým sériím úderů do hlavy se neuměl efektivně bránit.

Sullivan držel titul mistra světa v boxu holými pěstmi sedm let. Zápas s Kilrainem byl vyvrcholením éry holých pěstí a události kolem něj jsou dodnes tak fascinující, že stojí za to, abychom si je zde připomněli. O Sullivanovi jsme si toho už hodně řekli v knize BOX HOLÝMI PĚSTMI a navíc je mezi fanoušky boxu stále tak populární, že informace o něm si dohledáš velmi snadno. 

Ale kdo byl Jake Kilrain?

Jeho skutečné jméno znělo John Joseph Killion. Narodil se na Long Islandu jako syn irských imigrantů a vyrůstal v Somerville ve státě Massachusetts. Boxovat se naučil v továrnách na předměstí Bostonu, kde pracoval od svých patnácti let. První profesionální zápas vybojoval v devatenácti letech, když v Madison Square Garden remizoval s Mikem Clearym. Po nějaké době si ho všimnul Richard Kyle Fox, vydavatel National Police Gazette, což byly první noviny v Americe, které měly pravidelnou sportovní rubriku. Kilrain měl v té době skvělé skóre 10-0-3.

Kolem roku 1886, kdy si vyhlédl Kilraina, byl Fox v podstatě nekorunovaným vládcem boxu v USA. Protože box byl tehdy ilegální, neexistovaly žádné oficiální sportovní federace, které by ho zaštiťovaly. Tuto roli převzal Foxův časopis, který dokonce začal udělovat vlastní honosné mistrovské pásy, zdobené zlatem a diamanty (Police Gazette Champion Belt), které měly v očích veřejnosti větší váhu, než jakékoliv jiné ocenění.

Fox Sullivana bytostně nenáviděl a měl na něho pořádně spadeno. Vše začalo v roce 1881 v jednom newyorském saloonu, kde Fox poslal k Sullivanovu stolu poslíčka s tím, že s ním chce slavný vydavatel a vládce boxerského světa mluvit. Sullivan, který se dobře bavil ve společnosti přátel a nemínil zábavu přerušit, mu odpověděl: „Jestli chce Fox vidět Sullivana, může zvednout zadek a přijít sem k nám.“

Od té doby se Fox cítil uražen a ponížen. Na Sullivana zanevřel a v National Police Gazette ho začal bez milosti očerňovat a vykreslovat jako zbabělce. Dal si za osobní cíl najít muže, který Sullivana v ringu zničí. Financoval a mediálně protlačoval každého nadějného vyzyvatele. V roce 1882 postavil proti Sullivanovi šampiona Paddyho Ryana, ale Sullivan ho k Foxovu zklamání těžce zmasakroval.

Někdy v roce 1886 Fox vyhledal Kilraina a spřátelil se s ním. Brzy poté ho, Sullivanovi na zlost, v Gazette prohlásil za „novou velkou naději těžké váhy“ a veřejně v článku vyzval Sullivana k zápasu proti němu. Obě strany sice brzy vyjednaly podmínky zápasu, ale zdá se, že Sullivan chtěl Foxe naoplátku také trochu pozlobit. Když se Sullivan místo s Kilrainem z ničeho nic 18. ledna 1887 v Minneapolis utkal s Paddy Cardiffem, Foxe to rozpálilo do ruda.

Během tohoto zápasu si Sullivan hned v prvním kole zlomil levou ruku a byl nucen boxovat pouze pravačkou. Vzhledem k tomu, že Cardiffovi nedokázal zasadit rozhodující úder, byl zápas po šesti kolech ukončen remízou. To byla voda na Foxův mlýn. Nyní mohl tvrdit, že Sullivan titul neobhájil a že skutečným šampionem v těžké váze se tím pádem stal Kilrain.

Fox nechal vyrobit stříbrný, diamanty osázený mistrovský pás National Police Gazette a udělil ho Kilrainovi. Ale Sullivanovi fanoušci a sponzoři, jako odpověď ma Foxovu provokaci, věnovali svému favoritovi vlastní mistrovský pás. Ten byl vyroben ze čtrnáctikarátového zlata, dominoval mu tříkarátový diamant a byl posázen 256 menšími diamanty. Jeho hodnota byla 8 000 dolarů (asi 6 200 000 Kč z r. 2026). Když ho Sullivanovi vložili do rukou, zvedl ho nad hlavu a prohlásil: „Foxův opasek bych nepoužil ani jako obojek pro blbého čokla!“

Mezitím se Kilrain vydal na turné do Evropy, kde přijal výzvu od Jema Smitha, britského šampiona v těžké váze. Sullivanovi sponzoři doufali ve Smithovo vítězství, které by je otravného Kilraina zbavilo. Kilrain a Smith se utkali 19. prosince 1887 na ostrově uprostřed řeky Seiny v Paříži. Zápas tval 106 kol, než byl kvůli tmě prohlášen za nerozhodný. Mladší a méně zkušený Kilrain prokázal proti favorizovanému Britovi obrovskou statečnost.

Sullivan se už nyní nemohl Kilrainovi vyhýbat. Jenže zatím hrozně přibral a vážil už 127 kg. Zjevnou příčinou byl jeho velice kladný vztah k alkoholu – prý dokázal sám vypít celou bednu šampaňského, nebo pivní džbán naplněný bourbonem.

V dubnu 1888 následkem tohoto svérázného životního stylu trpěl tak vážnými zdravotními problémy, že se začal připravovat na smrt a nechal si k lůžku přivolat kněze. Ve své autobiografii uvedl, že trpěl „tyfem, žaludeční horečkou, zánětem střev, srdečními potížemi a jaterními problémy“. Ve skutečnosti mu kvůli nadměrnému pití alkoholu selhávaly ledviny a játra. Jeho váha nyní pro změnu spadla na pouhých 76 kg. Ale zřejmě díky "silnému kořínku" se během následujících šesti měsíců úplně zotavil a začátkem roku 1889 konečně přijal Foxovu výzvu k zápasu proti Kilrainovi.

Výše sázek na zápas Sullivan vs. Kilrain daleko překročila dohodnutou základní sumu 20 000 dolarů, přičemž sponzoři obou bojovníků vsadili každý 10 000 dolarů. Kromě toho Sullivan a Kilrain na začátku zápasu přidali do banku každý po tisíci dolarech. Sullivan nakonec vsadil ještě dalších 5 000 dolarů na svoje vítězství. Vítěz by také získal mistrovský pás protivníka, který měl velkou finanční hodnotu, a podíl z prodeje vstupného, což by mu přineslo dalších 10 000 dolarů. Odhaduje se, že fanoušci vsadili 500 000 dolarů, přičemž kvůli Sullivanovým zdravotním problémům většinou sázeli na Kilraina.

Pak ale Sullivan vstoupil do ringu, svlékl si plášť a ukázal fanouškům svoje vyrýsované svalnaté tělo, vážící 97,5 kg. Před zápasem si totiž najal známého fitness experta Williama Muldoona, který s ním posledních šest měsíců trénoval v Belfastu ve státě New York. Muldoon Sullivanovi zabránil v pití alkoholu a naordinoval mu řezání dřeva, orání pole, skákání přes švihadlo a mnoho hodin sparingu. Kvůli pravidlům starého boxu, dovolujícím chytání protivníka a strhy k zemi, si Sullivan ostříhal vlasy a oholil si svůj typický knír. Když ho diváci spatřili v tak dobré formě, okamžitě vycítili, že sázka na Kilraina nebyla příliš dobrým rozhodnutím. Kilrain byl mnohem lehčí - vážil 88,5 kg, což mohlo, ale také nemuselo být pro něho výhodné.

Zarputilý boj mezi šampiony Johnem L. Sullivanem a Jakem Kilrainem trval sedmdesát pět kol doslova naplněných bolestí, vyčerpáním, potem a krví. 

Tehdy byly boxerské zápasy bez rukavic nezákonné ve všech třiceti osmi státech USA, proto bylo místo konání do poslední chvíle drženo v tajnosti. Jen z New Orleans nastoupilo do speciálních vlaků, které měly diváky dopravit na místo konání zápasu, více než dva tisíce fanoušků a novinářů. Lístek u ringu stál patnáct dolarů, ostatní lístky se prodávaly po deseti dolarech, což by dnes dělalo kolem 8 600 Kč. V rámci utajení nebyl na jízdenkách uveden název cílové stanice. Bylo na nich napsáno jen „Z New Orleans a zpět“.

Robert Lowry, guvernér Mississippi, se snažil zápasu zabránit. Proto vypsal odměnu 1 500 dolarů za zadržení každého z boxerů (v r. 2026 by to činilo asi 1 230 000 Kč) a nařídil státní policii, aby střežila hranici mezi Mississippi a Louisianou. Pokud by bylo místo konání zápasu prozrazeno, pravděpodobně by byli cestou zatčeni diváci i pořadatelé. Ale jakmile fanoušci i oba boxeři se svými týmy dorazili na soukromý pozemek do Richburgu, úřady už s celou věcí nemohly nic moc dělat. Ačkoliv místní šerif W. J. Cowart proti pořádání zápasu formálně protestoval, nakonec přišel sám fandit.

Nejdelší zápas o mistrovský titul v boxu holými pěstmi začal 8. července 1889 v 10:13 dopoledne, sto čtyři mil severně od New Orleans, na soukromém pozemku plukovníka Charlese Riche. Rozhodčí John Fitzpatrick, který se o mnoho let později stal starostou New Orleans, vyzval bojovníky, aby se dostavili na „scratch“, což byla čára vyrytá v zemi uprostřed ringu. Potom mávnul rukou a vykřikl: „Čas!“ 

Tím začal poslední zápas v historii boxu o titul mistra světa v těžké váze, vybojovaný holými pěstmi.

V den zápasu se teplota vzduchu vyšplhala na brutálních 38 °C. Kilrain měl v plánu tohoto pekelného vedra využít ve svůj prospěch. Sullivanův styl boxu byl silový, založený na nepřetržitém tlaku, prudkých útocích a tvrdých úderech, proto Kilrain plánoval soustavně unikat a nechat Sullivana, aby se vyčerpal v útocích do prázdna. Nakonec to ale byl Kilrain, který ve dvacátém a čtyřicátém kole vypadal, že už toho má plné zuby. 

Pravidla starého boxu holými pěstmi totiž neurčovala, jak dlouho má jedno kolo tvat. Rozhodčí každé kolo ukončil až ve chvíli,  kdy jeden z bojovníků srazil toho druhého k zemi. Nejkratší kolo zápasu tak trvalo tři sekundy a nejdelší se protáhlo na patnáct minut a deset sekund.

Kilrain hned v prvním kole chytil Sullivana kolem krku a srazil ho k zemi. Trvalo to pouhých patnáct sekund. V následujících kolech se boj podobal spíš zápasu, než boxu. Čtvrté kolo se protáhlo na patnáct minut.

V pátém nebo šestém kole (dobové zprávy se liší) Kilrain zasáhl Sullivana do ucha, což mu způsobilo krvácení. Rozhodčí Fitzpatrick zvolal „První krev – Kilrain!“ a na tribunách zavířily bankovky, jak se rychle měnily sázky. Sullivan však od té doby začal Kilraina válcovat a zasazoval mu těžké údery. Na konci sedmnáctého kola museli Kilraina sekundanti odnést do jeho rohu.

Bojovníci nosili vysoké šněrovací boty s cvoky a podkůvkami, které jim usnadňovaly odrážení a pohyb na měkkém trávníku. Kilrain, ať už náhodou nebo úmyslně, šlápl Sullivanovi na nohu a po chvíli byla vidět krev, prosakující skrz švy Sullivanových bot.

Než se zápas dostal do 30. kola, trvalo to déle než hodinu. Sullivan nyní jasně dominoval, ačkoliv se mu následkem inkasovaných úderů zavřelo levé oko. Avšak Kilrain byl soustavným Sullivanovým tlakem zcela vyčerpán. Na začátku 30. kola ho museli jeho sekundanti zvednout ze stoličky a přivést na čáru. V té době už měli oba bojovníci záda spálená od slunce a pokrytá puchýři. Sekundanti je mezi koly polévali vodou. Sullivanovi také začali do čaje přidávat brandy, aby měl víc energie.

Ve čtyřicátém pátém kole se misky pomyslných vah nachýlily na Kilrainovu stranu. Sullivanova vydatná ranní snídaně a titánský oběd z předešlého dne udělaly své. Mezi jednotlivými koly se občerstvoval ledovým čajem s brandy, což jeho žaludku také neudělo příliš dobře, a navíc prý během zápasu zvládl vypít víc než litr whisky. Ale Kilrain, který už byl také pořádně unavený a zmlácený, místo toho, aby se pokusil Sullivana dorazit, navrhl remízu. Tím ovšem odkryl karty. Sullivan se dovtípil, že Kilrain už mele z posledního, a to mu vlilo novou energii do žil.

Dobové zprávy se rozcházejí v hodnocení, které kolo bylo pro Kilraina skutečně kritické. Mnozí tvrdili, že to bylo šedesáté osmé kolo, v němž ho Sullivan poslal k zemi pravým swingem na čelist. Lékař, přítomný u ringu, řekl Mikovi Donovanovi, jednomu z Kilrainových sekundantů, že Kilrain zemře, pokud ho nechají dál bojovat. Mike Donovan do té doby viděl v ringu zemřít dva muže. Potřetí už to nechtěl připustit.

Kilrain na začátku sedmdesátého šestého kola sice ještě došel na čáru ve středu ringu, ale nedokázal už ani zvednou ruce, protože byl strašně zmlácený, vyčerpaný a sotva při vědomí. Sullivan byl také celý od krve, ale ta byla většinou Kilrainova. V tu chvíli Mike Donovan hodil do ringu houbu na znamení, že zápas vzdává. Přestože Kilrain protestoval, zápas tím po dvou hodinách, šestnácti minutách a pětadvaceti sekundách skončil.

V různých zprávách o zápase se často dočteme, že Sullivan v 75. kole Kilraina knokautoval. To vyvolává dojem, že zápas tím byl ukončen a další kolo by ani nemělo začít. Ale tehdy platila pravidla London Prize Ring Rules. Vzhledem k tomu, že bojovníkova prohra se určovala podle toho, zda po půlminutové přestávce dokáže přijít na čáru a nastoupit k dalšímu kolu, je tento výklad možný. Sullivan ho na konci 75. kola knokautoval, ale Kilrain se během půlminutové přestávky porobral. Mohl sice přijít na čáru, ale už nebyl schopen bojovat. Proto se v některých zdrojích dočteme, že zápas skončil knockoutem v 75. kole, jinde že skončil v 76. kole. Pravda je taková, že 76. kolo vlastně ani nezačalo.

Tričko s motivem epického boje Sullivan vs. Kilrain najdeš ZDE

V následujících dnech byli oba boxeři zatčeni a dopraveni před soud. Sullivan byl dopaden v Nashvillu a Kilrain v Baltimoru. 16. srpna 1889 stanuli v Purvisu v Mississippi před šestičlennou porotou. Oba byli shledáni vinnými a odsouzeni k jednomu roku nucených prací. Proti tomuto rozsudku se odvolali k Nejvyššímu soudu, protože obžaloba nedokázala Sullivanovu účast v zápase.

V důsledku toho bylo rozhodnutí vráceno nižšímu soudu. Tam byl Sullivan shledán vinným z účasti na zápase za finanční odměnu a Kilrain byl shledán vinným z napadení a ublížení na zdraví. Oba muži se proti rozsudku odvolali. Sullivanův roční trest vězení byl nakonec změněn na pokutu, a tak ze svých 26 000 dolarů (v r. 2026 by to bylo 22 300 000 Kč), které v zápase vyhrál, přišel pouze o 500 dolarů (430 000 Kč). Kilrain byl odsouzen k dvěma měsícům vězení a pokutě 200 dolarů. Odvolal se, ale neuspěl. Plukovník Charles Rich, který poskytl pozemek pro konání zápasu, si ale jeho trest odkoupil, což znamenalo, že Kilrain si neměl trest odpykat ve vězení, ale prací pro Riche.

Sullivan další tři roky neboxoval a poté ztratil titul v zápase v rukavicích proti Jamesu J. Corbettovi.

Kilrain vybojoval dalších patnáct profesionálních zápasů, ale nikdy už neboxoval holými pěstmi a nikdy už nedostal příležitost bojovat o titul mistra světa. Aktivní kariéru zakončil v roce 1899.

Zápas mezi Sullivanem a Kilrainem byl posledním velkým zápasem ve Spojených státech, který se bojoval podle starých pravidel boxu bez rukavic, známých jako London Prize Ring Rules. Díky tomuto zápasu se Sullivan stal jedním z prvních amerických sportovních hrdinů, kteří se dostali do národní síně slávy. O více než století později fanoušci boxu stále dobře znají Sullivanovo jméno, protože John L. Sullivan se stal první skutečnou americkou sportovní superstar.

Sullivanův pomstychtivý nepřítel Richard Kyle Fox zemřel v roce 1922 jako multimilionář a dnes je posmrtně uveden v Mezinárodní boxerské síni slávy. Historici se shodují, že bez jeho bulvárních novin a osobitého pojetí marketingu by box pravděpodobně nepřežil 19. století, kdy byl státní mocí tvrdě pronásledován.

Ačkoliv v ringu byli Sullivan a Kilrain nesmiřitelní rivalové, v pozdějším věku se z nich stali velmi dobří přátelé. Když Sullivan 2. února 1918 v Abingdonu ve státě Massachusetts ve věku padesáti devíti let zemřel, Kilrain byl jedním z mužů, kteří nesli jeho rakev.

Kilrain zemřel o devatenáct let později, ve věku sedmdesáti osmi let, v Quincy v Massachusetts, kde je také pohřben na hřbitově Panny Marie. Leží jen pár mil od svého nejtěžšího soupeře a vzácného přítele Sullivana.

 

Knihu BOX HOLÝMI PĚSTMI si objednej ZDE