p.png)
NEJVÝKONNĚJŠÍ MASOVÝ VRAH MÁ ZÁPIS V KNIZE REKORDŮ
Možná vás to překvapí, ale nejvýkonnější skutečně doložený masový vrah v celé známé historii lidstva nebyl ani americký lovec indiánských skalpů, ani ukrajinský banederovec, ani německý nacista. Byl jím etnický Rus, přesvědčený komunista, od r. 1921 člen Komunistické strany (bolševiků) Sovětského svazu a Stalinův specialista na "mokrou práci" Vasilij Michajlovič Blochin. Vlastnoručně zavraždil kolem dvaceti tisíc lidí. Tento sovětským státem placený a opakovaně vyznamenávaný vrah byl tak "pracovitý", že o mnoho let později získal, jakožto nejvýkonnější vrah na světě, zápis do Guinessovy knihy rekordů.
Vasilij Michajlovič Blochin se narodil 7. ledna 1895 do rolnické rodiny ve vesnici Gavrilovskoje ve Vladimirské gubernii. Od svých deseti let pracoval jako pasáček dobytka. V patnácti letech odešel do Moskvy a tam se uchytil jako zedník. Po začátku první světové války narukoval do carské armády, kde se navzdory svému nízkému věku vypracoval do hodnosti poddůstojníka. Rok po svržení demokratické vlády bolševiky, v říjnu 1918, se dobrovolně přihlásil do Rudé armády.
V březnu 1921 vstoupil do Ruské komunistické strany (bolševiků) a následovně byl přijat do státní služby jako agent Čeky, hrůzu nahánějící bolševické tajné policie. Díky svému vrozenému "talentu" se brzy stal velitelem čety.
Blochin byl zanícený komunista, známý svou bezcitnou tvrdostí vůči "třídním nepřátelům". Ačkoliv jsou, z pochopitelných důvodů, záznamy o jeho konkrétní činnosti skromné, z těch, které se zachovaly, je zřejmé, že byl proslulý jako specialista v oboru, který Josif Stalin nazýval "čornaja rabota", tedy tajně prováděné atentáty, mučení, zastrašování a popravy. Dnes se pro tento druh aktivit užívá termín "mokrá práce".
Jakmile si Blochin získal Stalinovu důvěru, začal rychle šplhat po kariérním žebříku. Během šesti let byl jmenován šéfem nové zvláštní pobočky velitelství Administrativního výkonného oddělení NKVD. Tato pobočka, kterou Stalin nechal vytvořit speciálně pro provádění mokré práce, měla mužstvo přibližně o velikosti roty. Její členové sídlili v proslulé moskevské Lubjance. Všichni členové Blochinovy jednotky byli osobně schvalováni Stalinem a rozkazy přijímali pouze od něj. To jim zajistilo, že bez úhony přežili Stalinovy represe mezi lety 1937 – 1939. Pokud náhodou nevíte, co v éře Stalinova komunistického ráje znamenala Lubjanka, pak vás ujišťuji, že obávaná věznice v Guantanámu je proti ní skautský tábor. Při pouhém zašeptání slova Lubjanka vyskakovala sovětským občanům na těle taková husí kůže, že by se na ní dala strouhat mrkev.
Vrchní kat NKVD Blochin měl oficiální titul velitele vnitřní věznice v Lubjance, což mu umožňovalo vykonávat své zločiny proti lidskosti mimo kontrolou a bez oficiálního papírování. Ačkoliv většinu z odhadovaných 828 000 poprav, provedených katy NKVD během Stalinovy éry, provedli místní agenti ve spolupráci s "trojkami" NKVD, na masové popravy dohlíželi specializovaní kati z Blochinovy jednotky.
Kromě toho, že dohlížel na provedení masových poprav, se Blochin nevyhýbal ani "tvrdé fyzické dřině". Osobně zastřelil všechny nepohodlné Stalinovy soudruhy, včetně starých bolševiků Zinovjeva, Kameněva a Bucharina, maršála Michaila Tuchačevského a dva bývalé šéfy NKVD Genricha Jagodu a Nikolaje Ježova, pod nimiž kdysi sám sloužil a kteří byli odsouzení v divadelních moskevských procesech.
V roce 1937 ho Stalin vyznamenal Odznakem cti. Stalin toto vyznamenání založil v r. 1935 s tím, že bude udělováno občanům SSSR "za vynikající výsledky ve sportu, výrobě, vědeckém výzkumu a sociálních, kulturních a dalších formách společenské činnosti, za podporu hospodářských, vědeckých, technologických, kulturních a dalších vazeb mezi SSSR a dalšími zeměmi; a také za významný přínos k základnímu a aplikovanému výzkumu." Těžko říct, ke které z vyjmenovaných zásluh by se dalo přiřadit Blochinovo hromadné vraždění lidí...
Stalin začátkem roku 1939 zvažoval, jestli se nemá zbavit i o samotného Blochina a Berija dokonce už připravil podklady k jeho zatčení. Ale šéf Stalinovy osobní ochranky, Nikolaj Vlasik, na něj dal pozitivní doporučení, takže ho Stalin nakonec nechal žít.
Jeho nejznámějším činem byla vražda asi 7 000 Poláků v dubnu 1940 v Katyňském lese. Většina z nich byli vojáci a policisté, zajatí poté, co Rudá armáda v roce 1939 ve spolupráci s nacistickým Německem napadla Polsko.
Blochinovo "dílo" se stalo celosvětově slavným v polovině dubna 1943, když německý rozhlas přinesl senzační zprávu o objevu hromadných hrobů polských důstojníků. Německo do masívní kampaně zapojilo všechna média – plakáty, tisk, rozhlas i film. V posledních dubnových dnech byli k exhumaci těl Blochinových obětí pozváni do Katyně význační lékaři, kriminalisté a antropologové prof. Saxen z Finska, dr. Orsos z Maďarska, prof. François Naville z neutrálního Švýcarska, dr. Vincenzo Palmieri z Itálie, dr. Marko Markov z Bulharska a prof. MUDr. František Hájek z protektorátu Čechy a Morava. Po válce byli prof. Hájek i Dr. Markov ve svých zemích, kde se mezitím zmocnili vlády komunisté, zatčeni a donuceni odvolat svůj podpis na vyšetřovacím protokolu. Přitom prof. Palmieri a prof. Naville, ředitel Lékařskoprávního institutu Ženevské univerzity, kteří nebyli žádnému tlaku vystaveni, svá stanoviska nikdy nezměnili.
V souvislosti s masovou vraždou bezbranných zajatců v Katyňském lese je potřeba připomenout, že hanba padá i na západní spojence Anglii a USA. Ačkoliv Němci zorganizovali mezinárodní vyšetřovací komisi, západní spojenci rozjeli masivní propagandistickou kampaň, která z masakrů obvinila nacistické Německo. Nešlo zde o objektivní pravdu, ale o zachování politického spojenectví s komunistickým SSSR. Jak se říká: První obětí války je pravda.
V roce 1990 předal Michail Gorbačov polské vládě spisy NKVD o masakrech v Katyni, Starobilsku a Kalininu (nyní Tver). Z nich bez pochyby vyplývá, že na základě tajného Stalinova rozkazu, vydaného šéfovi NKVD Lavrentiji Berijovi, a na základě rozkazu č. 00485 byly ve speciálně postavené popravčí cele v suterénu ústředí NKVD v Kalininu po dobu dvaceti osmi po sobě jdoucích nocí prováděny popravy, jejichž provedení bylo svěřeno jmenovitě přímo Blochinovi.
Blochin si původně stanovil údernický závazek zabít každou noc tři stovky Poláků. Aby ho splnil, vymyslel efektivní systém: Jednotliví vězni byli přivedeni do malé předsíně s červeně vymalovanými stěnami, podlahou a stropem, kde byla znovu zběžně ověřena jejich totožnost. Soudruzi z NKVD ji kvůli rudé barvě pojmenovali „leninská místnost“. Pak byli spoutáni a odvedeni do vedlejší popravčí cely. Ta měla kvůli zvukové izolaci speciálně polstrované stěny, vyspádovanou betonovou podlahou s odtokovým žlábkem, hadicí na spláchnutí krve a dřevěnou stěnou, která zabraňovala odrážení kulek od betonové zdi.
Blochin čekal připraven za dveřmi popravčí cely ve svém katovském oděvu - kožené řeznické zástěře, koženém klobouku a kožených rukavicích až po ramena. Když zajatec vešel, Blochin ho - bez přečtení rozsudku a jakýchkoli formalit - zastřelil jedinou ranou do zátylku jako zvíře na jatkách.
K vraždám používal německé pistole Walther Model 2 ráže .25 ACP. Těchto pistolí si přinesl plný kufřík. Jednak nedůvěřoval spolehlivosti standardní sovětské vojenské pistolole Tokatev TT-30, jednak by mu použití pistole, kterou běžně nosili němečtí policisté a agenti tajných služeb, mohlo poskytlo věrohodný argument, pokud by v budoucnu bylo potřeba svalit masakr na Němce.
Odhaduje se, že k doprovodu vězňů do sklepa, potvrzení identifikace, následnému odstraňování těl a smývání krve po každé popravě bylo nasazeno přibližně třicet agentů NKVD, dozorců a řidičů. Ačkoliv některé popravy prováděl nadporučík státní bezpečnosti Andrej Rubanov, Blochin byl hlavním katem. Rád pracoval rychle a plynule bez přerušení.
V souladu se směrnicemi NKVD a s celkovou „mokrou“ povahou operace začínaly popravy hned po setmění a končily těsně před rozbřeskem. Těla byla zadními dveřmi v popravčí cele průběžně nakládána na zaplachované náklaďáky a dvakrát za noc odvážena k nedaleké vesnici Mednoje. Dva agenti NKVD s buldozerem nahrnuli těla do jámy. Každou noc vykopali 24 – 25 hromadných hrobů o délce 8 až 10 metrů a před úsvitem byl každý hrob zasypán.
Blochin a jeho soudruzi pracovali každou noc údernickým tempem deset hodin bez přestávky, přičemž Blochin vlastnoručně popravil průměrně jednoho vězně každé tři minuty. Ráno vždy ukončili náročnou šichtu stakanem vodky.
Jako odměnu za dobře vykonanou práci obdržel Blochin 26. dubna 1940 od Stalina Řád rudého praporu a skromný měsíční příplatek, coby ocenění jeho „organizačních schopností při efektivním plnění zvláštních úkolů“. Jeho skóre sedm tisíc zavražděných lidí během dvaceti osmi nocí zůstává nepřekonaným historickým rekordem v kategorii dlouhodobě opakovaných organizovaných masových vražd, spáchaných jedinou osobou. V roce 2010 byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako „Nejefektivnější kat“.
V průběhu let byl Blochin za svoji věrnou službu oceněn těmito vysokými sovětskými vyznamenáními:
Odznak cti „Čestný pracovník Čeky-GPU (XV)“ (1932)
Odznak „Čestný pracovník Čeky-GPU (V)“ č. 498
Řád rudé hvězdy (28. listopadu 1936)
Řád čestného odznaku (1937)
2x Řád rudého praporu (26. dubna 1940 a 3. listopadu 1944)
Řád práce (1943)
Řád vlastenecké války 1. třídy (1945)
Leninův řád (1945)
Blochin byl v březnu 1953 vyhozen z NKVD, prý kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Po Stalinově smrti, jako mnoho jiných soudruhů, už se nové generaci sovětských vrcholných komunistů nehodil. Nicméně Berija jeho "čestnou službu" veřejně ocenil.
V listopadu 1954 byla, po nástupu Nikity Chruščova k moci, v rámci likvidace Stalinova "kultu osobnosti", Blochinovi odebrána hodnost generálmajora, protože se prý během své činnosti "zdiskreditoval".
Alkoholem zničený a psychicky labilní Blochin zemřel 3. února 1955 ve věku šedesáti let. Jako příčina smrti se uvádí sebevražda, ale v úmrtním listu bylo zaznamenáno, že zemřel na infarkt. Podle generála KGB Tokareva se Blochin zastřelil poté, co byl předvolán na státní zastupitelství.
Jeho žena Natalia Aleksandrovna Blochina zemřela v roce 1967, jeho syn Nikolaj Vasilievič Baranov žil do roku 1998. Všichni jsou pohřbeni na Donském hřbitově v Moskvě, kde mají krásný náhrobek.
Aby ne, vždyť tak věrně sloužil Sovětskému svazu...
